Zabýváme-li se kvalitou světla a jeho významem pro přirozené fungování všech živých organizmů, nemůžeme opomenout mimořádný přínos práce dr. Johna Otta.
Ott byl povoláním bankéř, avšak jeho celoživotní vášní bylo zachycování přírody na časosběrné fotografii. Tato činnost v něm postupně vyvolala i zájem o celkové působení světla a jeho vliv na živé organizmy. Ve své prvotní práci zabývající se účinky různých světelných zdrojů na rostliny, zvířata a lidi došel k naprosto průlomovým poznatkům.
Když totiž Ott pořizoval časosběrné fotografie pro Walta Disneye, všiml si, že dýně nikdy zcela nedozrají pod zářivkovým osvětlením. Pokud se ale ke zdroji přidá i ultrafialové světlo, rozkvetou. Následující léta proto věnoval studiu účinků různých zdrojů světla na rostliny, aby se později dostal ke zkoumání téhož i u zvířat. V několika studiích z 50. a 60. let srovnával délku života laboratorních zvířat chovaných pod zářivkami se zvířaty žijícími pod přirozeným nefiltrovaným denním světlem.
Jeho pečlivě naplánované a kontrolované studie se prováděly na několika špičkových lékařských školách a fakultních nemocnicích, přičemž ukázaly velké rozdíly v délce života pokusných zvířat. Například myši, které žily pod růžovým či bílým světlem zářivek, se dožívaly v průměru 7,5 až 8,2 měsíce, zatímco myši chované pod přirozeným nefiltrovaným světlem byly celkově mnohem zdravější a dožívaly se v průměru 16,1 měsíce. Na základě výsledků těchto i dalších studií, došel Ott k závěru, že přirozené světlo je stejně důležité pro zdraví a život zvířat jako rostlin. Poradil proto podniku Duro-Test, aby modifikoval jednu z jeho zářivek tak, aby více připomínala denní světlo. Navrhl, aby toho bylo dosaženo přidáním fosforu produkujícího tři druhy ultrafialového záření, a to ve stejném poměru, jaký je v denním světle. Za pomoci Otta byl tak Duro-Test první firmou, která úspěšně vyvinula plnospektrální zářivku, nazvanou Vita-Lite.
