Vynález plnospektrálního umělého osvětlení motivoval Johna Otta (viz. předchozí článek) ke zkoumání negativních účinků nesprávného osvětlení na zdraví a výkonnost člověka.
V roce 1973 provedl ve spolupráci s Institutem pro výzkum zdraví a světla studii na škole v Sarasotě (Florida). Ve dvou učebnách bez oken bylo instalováno plnospektrální zářivkové osvětlení, zatímco v dalších dvou identických třídách standardní bílé zářivky. Časové kamery poté snímaly sekvence ze života studentů a učitelů. Učitelé sice o pokusu věděli, ale ani oni, ani studenti nevěděli o kamerách. Zjištěné výsledky byly skutečně pozoruhodné. Studenti ve třídách osvětlených obyčejnými zářivkami byli daleko častěji hyperaktivní, unavení, podráždění a nepozorní. Naopak studenti ve třídách s plnospektrálním osvětlením vykazovali viditelné zlepšení svého chování, výkonu a také studijních výsledků, a to už měsíc po instalaci nového osvětlení. Navíc se některé děti dříve trpící hyperaktivitou velmi zklidnily a lépe překonávaly poruchy učení a čtení.
Vedlejším zjištěním studie bylo také to, že u dětí ve třídách s plnospektrálním osvětlením klesla kazivost zubů na jednu třetinu v porovnání s dětmi ve srovnávacích třídách. Podobné výsledky v kazivosti zubů jsou uvedeny i ve studiích Sharona, Fellera a Burneye, kteří zkoumali zlaté křečky chované pod běžným zářivkovým světlem a krmili je potravou způsobující kazivost zubů. Výsledkem bylo, že tito křečkové trpěli zubními kazy pětkrát více, nežli křečkové krmení sice podobně, ale chovaní pod plnospektrálním světlem. Tato zjištění nás až tak nepřekvapí, když si vzpomeneme na výzkum ze 30. let, který ukázal, že u velkého počtu zkoumaných dětí se kazivost zubů zvyšovala během školního roku ( v zimě a na jaře ), a byla nižší hlavně v letních měsících. Kromě toho byla kazivosti zubů závislá též na oblasti, kde dítě žilo, a to především v souvislosti s množstvím slunečního záření v daném místě. Čím víc slunce, tím méně kazů.
